SIAMSKÁ KOČKA

Siamská kočkaPodle některých pramenů vzniklo toto plemeno v 17. století v Siamu (dnešní Thajsko), podle jiných je jeho stáří více jak 600 let. Každopádně se předpokládá, že jeho přímým předchůdcem byla Asijská kočka. Siamské kočky byly velmi ceněné a chovaly se pouze na panovnických dvorech. První zmínka o Siamské kočce v Evropě je z roku 1884, kdy ji přivezl do Londýna anglický konzul v Bangkoku. Tehdy se však vzhledově značně lišily od dnešního standardu. Byly zavalitější, měly deformovaný ocas a často šilhaly. Legendy říkají, že Siamky sloužily jako ochránkyně největších cenností v Siamu a svou práci odváděly tak poctivě, že z toho začaly šilhat. Další legenda mluví o tom, že si siamské princezny na jejich ocas odkládaly své prsteny a ty pak zajistily zalomením ocasu. Standard siamské kočky byl ustanoven v roce 1902 v Anglii. Poté se kočky staly velice populární hlavně v Evropě a severní Americe. V současnosti existuje cca 15 barevných variant siamských koček. Z koček oblejších tvarů byl ustanoven standard Thajské kočky. Vyšlechtěna byla také dlouhosrstá varieta siamské kočky, uznaná jako samostatné plemeno pod názvem kočka balinéská (balijská).

Siamská kočkaStavba těla:

– štíhlá, elegantní, dlouhé nohy
– tělo svalnaté, vyvážených proporcí
– hlava klínovitá, špičatá brada
– oči mandlového tvaru, nakloněné směrem k nosu
– velké uši, široké u kořene, směrem nahoru se zužují
– tenký, zužující se ocas ke špičce
–  váha 2,5 až 5,5 kg

Srst:

– krátká, přiléhavá, bez podsady
– barvy: Color Seal Point, Lilac Point, Chocolate Point and Blue Point, Red Point a další
– srst je u mláďat světlejší a nená ještě tmavé barevné znaky
– tmavší kresba u dospělých koček: hlava, uši, nohy, ocas
– modré oči

Siamská kočka Krémová siamská kočka
Siamky MalaSIAMKA

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Povaha a charakter: Siamské kočky jsou inteligentní, temperamentí a hraví společníci. Jsou to velmi společenská zvířata, které vyhledávají život ve skupině, samotné se necítí pohodlně. Jsou hravé i v pozdějším věku a ačkoli jsou siamky velmi tvrdohlavé, jsou považovány za sympatické a laskavé. Díky své inteligenci jsou ochotné se učit novým věcem. Siamky nepatří zrovna k nejtišším plemenům koček. Své přání vyjádřují siamské kočky silným důrazným hlasem. Oblíbenou kratochvílí siamské kočky je hra s lidmi nebo se jinými kočkami. Může se ale stát, že si svého majitele kočka oblíbí natolik, že se nejchce dělit o jeho náklonost  s jinou kočkou a chce ho mít jenom pro sebe. Pokud je chována v bytě je potřeba jí zajistit dostatek možností k lezení.

Siamská kočkaHistorie: První kresby koček, které se svými znaky podobaly siamským kočkám se objevují již v ilustrovaných rukopisech ze Siamu, které vznikly v letech 1351 – 1767.  Ze 14. století také pocházejí informace o kočkách siamského typu, které byly běžně v ulicích a křížily se s domácími kočkami.   V 18. a 19. století byly první siamské kočky přivezeny do Evropy a USA. Selektivní šlechtění začalo pak kolem roku 1880 v Anglii, úspěch byl však překazen kvůli příbuzenskému šlechtění. Proto byly v roce 1930 znovu dováženy z Thajska, aby nakonec plemeno bylo v roce 1950 konečně uznáno.

Náchylnost k nemocem: Siamky mají tendenci k očnímu onemocnění, které může vést až k oslepnutí. Další genetické choroby jsou srdeční onemocnění, metabolické poruchy, anémie ledvin a poruchy jejich funkce, a poruchy centrálního nervového systému. Za tyto predispozice jsou pravděpodobně zodpovědné recesivní geny, které se šířily rasou v důsledku počáteční příbuzenské šlechtění. Je tedy zřejmé, že pečlivý výběr koček k šlechtění je nutný ke zmírnění těchto problémů.

Dědičná onemocnění zahrnují také HCM a GM1. HCM (hypertrofická kardiomyopatie) je srdeční onemocnění, které způsobuje zhrubnutí srdečního svalu a zvětšení levé komory. GM1 (gangliosidóza GM1) patří do skupiny lysozomálních (střádavých) onemocnění. Pouze pokud jsou oba rodiči nositeli, vzniká genetická vada. GM1 se rozponá u tří až šestiměsíčních koťat. Mezi příznaky patří třes hlavy a omezená pohyblivost zadních nohou. Tato dědičná onemocnění jsou známa a lze se jim vyhnout pořízením kočky u zodpovědného chovatele. Dědičné defekty u Siamských koček mimo jiné šilhání, zkroucený ocas a malformace hrudníku (syndrom žáby).

Siamská kočkaSiamská kočkaSiamská kočkaSiamská kočkaSiamská kočkaSiamská kočka

Na závěr ještě jedna zajímavost! Siamky patří k částečným albínům. Zatímco však srst albínů je sněhově bílá kvůli chybějícím pigmentům a oči jsou červené, pigment je u siamské kočky potlačen pouze na trupu a očích. To je také důvod, proč se jejich oči třpytí tak zářivě modrou barvou a části těla nejvzdálenější od srdce, jako je hlava, ocas a nohy, prozrazují jejich skutečnou barvu srsti.

Zdroj: www.geliebte-katze.de a další

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *