BENGÁLSKÁ KOČKA

Bengálská kočkaTato kočka má opravdu exotický a divoký vzhled, který v člověku evokuje pocit, že přichází přímo z džungle a taková je i její povaha. Jedná se o velice temperamentní plemeno, které vyžaduje spoustu vašeho času. Isou to kočky inteligentní a hravé, proto, aby byla bengálka spokojená potřebuje opravdu hodně pohybu (čím více tím lépe). V případě, že nemá dostatek aktivit jako hraní, lezení nebo výpravy ven, může být nešťastná a její aktivita tím může být nasměrovaná špatným směrem, např. k ničení vybavení bytu. Pořizovací cena bengálské kočky je poměrně vysoká, ale lidé, kteří si jí zamilují neváhají vynaložit nemalé prosředky, aby jejich kočka byla spokojena. To může skončit pořízením další bengálky jako kočičího společníka, ale tím se nemusí problém vyřešit, protože pak máte doma 2 raubíře k utáhání.  I přes svůj divoký vzhled je k člověku velice přítulná a ráda vyhledává jeho společnost.

Stavba těla:Bengálská kočka

– štíhlá postava, velmi svalnatá
– dlouhé končetiny
– dlouhý, svalnatý ocas
– zaoblené, harmonické proporce lebky
– velké uši, vysoko posazené, bez štětinek
– oválné oči

Srst:
– krátká, hustá srst, jemná a měkká u starších koček u koťat trochu drsná (není náročná na údržbu)
– barva: hnědá a šedá (sněžná), leopardí vzor nebo kresba makrela (žádaný je výrazný rozdíl mezi základní barvou a kresbou)
– tmavé oční linky kolem očí
– zelené, žluté nebo modré oči (podle druhu zbarvení srsti)

Bengálská kočkaPovaha a charakter: Bengálská kočka si zachovala stále něco z původnosti divoké kočky, avšak v spojení s jemnějšími charakteristikami kočky domácí. Bengálka je velmi živá, má ráda pohyb, je sebevědomá a chytrá. Sama se rozhoduje, zda se chce zrovna hrát nebo odpočívat či pomazlit od svého člověka. V bytě by měla mít dostatek možností být aktivní, tak jak je to její přirozeností.

Historie: Cílem chovatelské stanice bylo vytvořit kočku se vzhledem divoké kočky s mírnou povahou. Jako první zkřížila v Kalifornii genetička Jean Mill v 60. letech asijskou divokou (leopardí) kočku s běžnou domácí kočkou. Jedna kočka z vrhu byla znovu zkřížena s otcem. První kocouři však byli neplodní. Až po dalších deset let později, kdy byly do křížení zapojeny další orientální plemena koček (Egyptská mau, Barmská kočka, Ocicat) a Habešská kočka byli konečně všichni potomci schopni dalšího rozmnožování a šlechtění se tak stalo konečně úspěšné. Jméno bengálská kočka vzniklo převzetím vědeckého názvu leopardí kočky – Felis bengalensis. Původní záměrem pro šlechtění kočky došlo i z důvodu zjištění, že leopardí kočky jsou odolné vůči kočičí leukémii. Šlechtěním se bohužel tato odolnost vytratila.

Bengálská kočka

Zvláštnosti: Bengálská kočka je považována za velmi odolnou a nenáchylnou k nemocem. Nicméně, některé Bengálky bývají přecitlivělé na mikroorganismy, které mohou být přítomny ve stravě. V tomto případě kočka vykazuje příznaky otravy, jako je zvracení nebo průjem, a musí být ošetřena okamžitě veterinárním lékařem. S tím se pak chovatel domluví jak kočku krmit v budoucnosti, aby se zabránilo dalším zažívacím problémům.

 

 

Leave a Reply

Your email address will not be published.