TURECKÁ ANGORA

Turecká angora

Turecká angora je  jedno z nejstarších plemen koček. Pochází z náhorních rovin jižního Kavkazu, kde za drsných podmínek žily tyto kočky po dlouhá staletí. V Turecku si bíle zbarvená angora postupně získávala pozici posvátné kočky. Obliba angor vzrostla za života Kemala Atatürka, tvůrce moderního Turecka a prvního tureckého prezidenta, jehož miláčkem byl bílý turecký kocour s různě zbarvenýma očima.  Jsou to elegantní, štíhlé kočky s polodlouhou srstí. Jsou inteligentní a hravé. Nejsou rády osamotě, takže je vhodné je pořídit ve dvojici nebo se jim opravdu intenzivně věnovat. Péče o její srst není náročná díky chybějící podsadě.

Stavba těla:Turecká angora

– štíhlá, ale svalnatá, tělo delší než vysoké
– elegantní proporce
– hlava harmonická, rovný profil
– oči mandlového tvaru, mírně šikmo
– velké, blízko posazené uši, širší u kořene
– váha do 5 kg
– výška v kohoutku do 55 cm

Srst:

– polodlouhosrstá, jemná srst s hedvábným leskem, bez podsady
– chlupatý límec – dlouhý a hustý ocas
– stětinky na uších
– všechny barvy a jejich kombinace až po lila, čokoládu a point
– oblíbená kombinace: bílá srst s různými barvami očí (každé oko jiné barvy)

Povaha a charakter: Turecká angora je považována za přizpůsobivé,  zvědavé a hravé plemeno. Navdory její elegantnímu vzhledu se jedná o temperamentní kočku. Vůči svým lidem je velmi přítulná a společenská a následuje je na každém kroku. Jestli se cítí opomíjena, tak si sama řekne o vaše pohlazení. Přesto, že se jedná o domestikovanou kočku, zachovala si něco ze své původní přirozenosti – Turecká Angora je vynikající lovec. V bytě se  nechá ráda přemluvit k aportování.

Historie: Turecká angoraV Turecku byla uznána jako plemeno již od 15. století. Do Evropy byly poprvé dovezeny anglickými a francouzskými obchodníky v 16. století. Rychle se stala symbolem společenského postavení evropské šlechty. Poté, co si ostatní rasy našly svou pozici v horních vrstvách společnosti v minulém století, ZOO v Ankaře se snažila zachovat Tureckou angoru pro Turecko v čistě bílé variantě, protože zástupci tohoto plemene se staly národním symbolem. Tyto snahy započaly po smrti Atatürka, kdy se Turci začali systematicky zabývat chovem jeho oblíbeného plemene. Bílé angory jsou nadále součástí tureckých ZOO, kde je o ně pečováno jako o opravdové národní dědictví. Ostatní země se pokusily založit vlastní chovné linie. Ve Spojených státech byla bílá turecká angora uznána jako plemeno v roce 1973, další barevné varianty následovaly v roce 1978 a ve FIFE až v roku 1990.

Náchylnost k nemocem: U mladých koček se může objevit dědičná neurologická porucha pohybového systému (Autosomálně recesivní ataxie), což vede u mláďat k smrti. Čistě bílé turecké angory jsou náchylné k nedoslýchavosti, hluchotě a s tím související poruše rovnováhy.

Kontroverzní šlechtění: Mezi angorami z původní vlasti a odchovy v zahraničí jsou dodnes nemalé rozdíly. Američtí chovatelé se zaměřili na odchov elegantních štíhlých koček na dlouhých nohách, s klínovitou hlavou a velkýma ušima. V Turecku ovšem tento vývoj čelil značné nedůvěře a bylo poukazováno na základní rysy původního plemene – silnou stavbu těla a výrazně kulatější hlavu. U západních chovatelů ovšem nakonec zvítězila americká varianta a dnešní výstavní angory tak odpovídají americkému typu.

Leave a Reply

Your email address will not be published.