Nebojte se černých koček

Bojíte se černých koček? Možná odpovíte spontánně, že není důvod, ale když se na tím malinko zamyslíte, tak zjistíte, že přece jen cítíte slabou nelibost k těmto krásným zvířatům. V podvědomí hodně z nás bohužel určité předsudky vůči černým kočkám stále přetrvávají. Často tomu tak je i u lidí, kteří jinak pověrčivý nejsou. Proč tomu tak je?

Pověry a předsudky vůči černým kočkám se vyskytují hlavně v naší západní kultuře. V západní kultuře byly totiž černé kočky často považovány za symbol zla, byly spojovány s čarodějnicemi a magií. Většina Evropy proto považuje černou kočku za symbol neštěstí, zvláště pokud vám zkříží cestu. Říká se, že když vám černá kočka přeběhne přes cestu je to špatné znamení, které může přinést nemoc a dokonce i smrt.

Za všechno může výnos papeže Řehoře IX. (1170-1241), který kočky označil za vtělení samotného satana. Tento názor převzal od svého hlavního inkvizitora Konráda z Marburku. Ten zase vycházel z informací, které se dozvěděl od vyslýchaných “kacířů” na mučidlech. Ti mu údajně prozradili, že vzývali černé kocoury jakožto symbol nebo dokonce převtělení Satana. 13. června roku 1233 vydal Řehoř IX. listinu, ve které se oficiálně praví, že Satan je z poloviny kocour a bere na sebe tuto podobu, zejména při satanistických obřadech a rituálech.

Katolíci po celé Evropě, kterým za kontakty s kočkami mohlo hrozit až upálení na hranici, začali kvůli tomuto názoru kočky horlivě vybíjet.  Ti je zabíjeli nejen z náboženských důvodů, ale také z obavy, že šíří mor. Což ale nebyla pravda, protože mor šířila naopak populace podkanů, které naopak kočky držely pod kontrolou. Poměry se nezměnily ani za dalšího papeže Inocence VIII., který měl rovněž kočky na seznamu úhlavních nepřátel a lepší to nebylo ani potom.

Černé kočky to neměly lehké ani v Americe. Když dorazili z Británie poutníci na Plymouth Rock, přinesli sebou i oddanou víru v Bibli a prohloubení podezření ze všeho, co bylo považováno za satana. Každý, kdo byl viděn či vlastnil černou kočku byl potrestán nebo dokonce zabit. Černá kočka byla totiž, podle mnoha pověstí, na sebe schopna vzít lidskou podobu, aby působila jako špión čarodějnic nebo démonů. Tyto pověry vedly bohužel lidi k zabíjení černých koček.

Naproti tomu nadpřirozené síly připisované černým kočkám byly někdy vnímány i pozitivně. Například, námořníci považovali černé kočky na lodi za ochránkyně a nositelky štěstí. Někdy i manželky rybářů držely také černé kočky doma, v naději, že budou moci využít svůj vliv na ochranu svého manžela na moři. Tento pohled na kočky byl posílen počátkem 17. století anglickým monarchou Karlem I. Říká se, že po smrti jeho ceněného mazlíčka (černé kočky) věřil, že jeho štěstí ho nadobro opustilo. V souladu s jeho tvrzením byl zatčen následující den a obviněn z velezrady.

Věděli jste však, že v některých evropských krajinách jsou černé kočky naopak považovány za nositelky štěstí? Výjimku v rámci Evropy tvoří například občasné Velké Británie, kde je všeobecně známo, že černá kočka, která prochází cestou člověka, je naopak dobrým znamením.

Někdy je důležitý i směr cesty! V Německu někteří věří, že černá kočka procházející zleva doprava naznačuje příznivé časy. Naopak kočka procházející cestou člověka zprava doleva je opět špatné znamení. Skotové zase věří, že příchod černé kočky do domu znamená prosperitu. Černé kočky jsou také považovány za symbol štěstí ve zbytku Británie a Japonska. Pohled na černé kočky jako na bytosti s pozitivními vlastnostmi se připisuje i egyptské bohyni Bastet (bohyni s kočičí podobou). Egyptské domácnosti věřily, že si mohou bohyni Bastet naklonit tím, že budou hostit černé kočky ve svých domovech.

Všechny tyto tajemné pověry jsou v lidech zahnízděné až do dnešní doby, kdy mají za následek skutečnost, že černé kočky tráví v útulcích mnohem delší dobu než kočky jiných barev. Vypadá to, že jsou umísťovány nejhůř, hned po kočkách s handicapem. Důvody proč si lidé nechtějí adoptovat černou kočku mohou být různé. Podle některých provozovatelů útulků to mohou být i zcela praktické důvody jako například, že černou kočku není v noci dobře vidět a že vás může překvapit třeba cestou do koupelny nebo na toaletu.

Jak je vidět z historie, tak si černé kočky musely vytrpět opravdu hodně. Zkusme se tedy na tyto krásné, elegantní a možná předci jenom trochu tajemné zvířata podívat jinýma očima, být k nim laskavější a otevřít jim své srdce i domovy a nenechávat je zbytečně dlouho čekat v přeplněných útulcích.

Kde můžete najít svého kočičího parťáka? Například:

Útulek Kocour Felix – sídlo Klecany u Prahy

V tomto útulku jsme byli osobně. Je zde standardně velký počet koček k osvojení. Útulek vítá každou pomoc. Záleží jenom na vás, zda máte chuť kočkám pomoct jako dobrovolník přímo v útulku, přínést krmení, které třeba vaše kočka nechce baštit nebo přinést starší vybavení či přispět finančně. Vítané jsou i návštevy, kdy nemusíte přinést nic, jenom sebe a s kočkami se pomazlit. Vzhledem k jejich vysokému počtu není v silách pracovnic útulku věnovat se každé individuálně. Návštěva je možná po předchozí domluvě. Je zde ale velké riziko, že si nějakého kočičího kamaráda odnesete sebou 🙂

http://www.psoz.cz/cs/zviratka-k-osvojeni/kocicky

Útulek Praha Troja a Dolní Měcholupy

http://www.upozpraha.cz/utulek-mecholupy/nabidka-kocek

Útulek Chlupáči v nouzi – Králův Dvůr u Berouna (zde mají černých koček opravdu spoustu :-)))

http://www.utulek-kocky-chlupacivnouzi.cz/clanky/nabidkaKocek.html

Kočičí domov Sluníčko – Dobřín u Roudnice nad Labem

http://kocicidomovslunicko.cz

Šance zvířatům – Liberec

http://www.sancezviratum.cz/nase-zvirata/kocky-k-adopci

Dobré ruce – Zlín

http://zlin-dobreruce.cz/k-adopci/

Tak co, máte vybráno?