KARTOUZSKÁ KOČKA

Kartouzská kočkaKartouzská kočka je velmi inteligentní, klidná a tichá, jen výjimečně se projevuje mňoukáním. Je velmi hravá (i ve vyšším věku), její hra většinou spočívá v dlouhém pozorování a krátkých výpadech, jak je tomu u správného lovce. Je nevtíravá a nezávislá. Nevadí jí, když je přes den osamotě, dokonce jí můžete nechat doma i pár dnů samotnou za předpokladu, že jí někdo nakrmí a vyčístí jí záchod. S dětmi nebo ostatními zvířaty se snáší poměrně dobře. Cestování na delší vzdálenosti jim stejně tak, jako nové věci, nedělá potíže. Velice často, obzvláště u koček, se stává, že se upnou na jednu osobu, které pak projevují svou náklonnost tím, že jsou vždy nablízku. To však neznamená, že by neprojevovala svou náklonnost i ostatním lidem v domácnosti. Toto plemeno je často zaměňováno s jinými plemeny modré barvy jako např. za  známější Britskou kočku nebo Ruskou modrou.

Stavba těla

– střední velikost
– silná a svalnatá, dobře vyvinutý hrudník a dobře osvalené, středně dlouhé nohy (vyšší než Britek, ale ne tak vysoké jako u Ruské modré)
– široká hlava je zakřivená a tvoří lichoběžníkový = široký na základně, úzký konecKartouzská kočka
– nos je široký a rovný, bez odsazení
– středně velké uši s úzkým prostorem mezi nima, uši jsou nakloněné mírně na stranu
– velké oči by měly být mírně šikmé a ne příliš kulaté
– středně dlouhý ocas, který se může ztenčovat ke zaoblenému konci
– hmotnost: kočka 4 kg, kocour 6-7 kg
– oči žluté až tmavě měděné (ne zelené)

Srst

– srst je krátká, lesklá a hustá se stejně dlouhou podsadou a je mírně odtávající
– barvy: jsou povoleny všechny odstíny modré, světle šedo-modrá je preferovaná (chybou je nahnědlý odstín nebo bílé chlupy)

Kartouzká kočka neboli francouzsky Chartreux (vyslovovat šartó) je potřeba zřetelně odlišovat od Ruské modré kočky nebo krátkosrsté modré Britské kočky. Křížení s těmito plemeny je nežádoucí. Zajímavostí je, že málokterá jiná rasa má mezi pohlavími tak výrazné rozdíly v celkovém vzhledu jako u tohoto plemene – zatímco kocour by měl být impozantní hlavně díky svému přísnému pohledu a požadovaným širokým čelistem, kočky by měly být naopak menší a něžnějšího vzhledu.

ChartreuxChov a péče

Péče není náročná, i když v období línání rozhodně neškodí jednou týdně srst vyčesat. Ve vyšším věku je vhodné upravit kočce stravu podle její snižující se aktivity, aby se předešo nadváze.

Původ a historie

ChartreuxZrození Chartreux nastalo kolem roku 1920, kdy se sestry Suzanne a Christine Léger přestěhovaly na ostrov Breton Belle-Ile-en-Mer a zde pod názvem „de Guerveur“ začali s plánovaným šlechtěním koček, které tam dosud žily divoce. Nazvali jí Chartreux, a v roce 1931 byla jejich kočka vybrána na mezinárodní výstavě „Mignonne de Guerveur“ za nejkrásnější z této rasy. Po válce byla situace opravdu bezútěšná. Nebylo možné, aby byla zachována kontinuita v šlechtění, takže pro další šlechtění byla vybrána primárně modrá Britská kočka, ale v podstatě se pro šlechtění používaly všechny kočky, které doslova neutekly na stromy, ale tento osud postihl všechny poválečné chovatele. To znamená, že genetický materiál se částečně zředil a nebyl rozpoznatelný, což je důvod, proč FIFe plemeno kočky nechtěla zaregistrovat.

Díky prosbám aktivního francouzského chovatele Jeana Simmoneta získalo plemeno v roce 1977 opět status jako samostatné plemeno. O rozšíření plemena se snažila i Elisabeth Roth, která přivězla první kočky do Německa a až do své smrti (v roce 2005) se neúnavně snažila napomáhat tomu, aby se plemeno stalo populární. Plemeno je dnes uznáno řadou mezinárodních organizací, např. FIFe, CFA, TICA, AACE, ACFA , ACF, CCA. Protože ve Velké Británii se jedná o skoro neznámé plemeno, britská organizace GCCF plemeno neuznala.

I přes veškerou snahu v roce 2007 nebylo na celém světě ani 100 aktivních chovatelů kartouzských koček. Toto plemeno je proto celkem neznámé, do Spojených Států se poprvé dostalo v roce 1971 zásluhou Johna a Helen Gamonových a dnes je americká linie jednou z nejčistších. Vzhledem ke snaze chovatelů zachovat standard plemene v nezměněné podobě, by šampioni z 30. let 20. století byli šampiony i v dnešní době.

Náchylnost k onemocněním

Při odpovídající péči jsou Kartouzské kočky a obecně odolné, a zdá se, že jsou ušetřeny genových defektů.

Chartreux3Věděli jste, že?

Rádi bychom vysvětlili přetrvávající legendu: Nebyli to mniši řádu Grande Chartreuse poblíž Grenoblu, kteří po dlouhá staletí (před založením chovu sester Légerových) chovali tyto krásné modré kočky a dali plemenu jméno. Tito bratři se více zajímali o výrobu „Elixir de Vegetal de Chartreuse“, bylinného likéru. Což neznamená, že nemohli krmit divokou populaci koček z docela světských důvodů. Již v 16. století byla totiž ve Francii dobře známá jemná kvalita kartouzské vlny („Pile de Chartreux“). Kočky se proto logicky chovaly kvůli vlně i kožešině, podobný osud měla také Ruská modrá, kterou Vikingové také používali pro tento účel. Bohužel, tak jak bylo tenkrát obvyklé, občas kočky skončily i v litinovém pekáči …

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *