RUSKÁ MODRÁ KOČKA

Jak je vidět na první pohled, jedná se o velice elegantní kočku se sametovou srstí, štihlým tělem a nádhernýma očima. Je to ladná, chytrá a klidná kočka, která má ráda když jí občas ponecháte prostor, aby se věnovala sama sobě, přílišná pozornost jí může překážet. Je tichá, vyrovnaná, není destruktivní a pokud k vám přilne, může se naučit přiběhnout na přivolání. Dokonce se může naučit i základní povely jako sedni, lehni, přines jako tvrdí jedna česká chovatelka. Je vhodná spíš do klidné domácnosti. Socializace s jinými kočkami není pro ně problém. K cizím lidem mohou být trochu nedůvěřivé.

Stavba těla:

– štíhlá postava, harmonická a svalnatá
– klínovitý tvaru lebky
– velké, zakulacené uši
– oči zelené, mandlového tvaru jsou daleko od sebe
– váha 3 – 5,5 kg

Srst:

– krátká, jemná srst, hedvábná třpytivá
– podsada ve stejnou délku jako vnější srst
– jednobarevné šedomodrá se stříbřitým leskem
– oči zelené až smaragdově

Povaha a charakter Ruská modrá je jak laskavá kočka, na druhou stranu nemá ráda přílišnou pozornost. Může se to zdát poněkud rezervovaná, ale také může být přítulná. Je to středně aktivní plemeno. Ráda se s vámi bude hrát, ale hra musí mít hranice, protože přílišné vnucování nemá rádda. Dokáže se přizpůsobit chodu domácnosti a chce být nablízku své rodině. Její svalnaté tělo je jako dělané pro vysoké a dlouhé skoky – v bytě by měla mít dostatek možností k aktivitě.

Historie: Ruská modrá kočka je jedno z nejstarších plemen. Dle dostupných informací víme, že ruská kočka se volně vyskytovala již v 8. století v severských krajinách, jako je Finsko, Norsko či Rusko. V 16. století bylo převezeno několik koček z města Archangelsk (ruský přístav na pobřeží Bílého moře) do Anglie, zpočátku se jí říkalo archangelská kočka. Prvním zástupci ruské kočky byly přivezeny kolem roku 1860 ze severního Ruska do Anglie, kde  se začaly křížit se siamskými a britských kočkami, to ovšem způsobilo ztrátu jejich hlavních předností a více se podobaly modrým orientálním krátkosrstým kočkám. V pol. 60 let se naštěstí našla skupina chovatelů, kteří se původní vlastnosti ruské modré kočky pokusili obnovit a podařilo se. V posledních letech se někteří chovatelé více snaží produkovat jiné barvy koček (bílé, černé), které dosud nejsou uznávány. Zajímavostí je, že tato kočka je tak oblíbená, že kde se objevila tam si jí přivlastnili a dali jí jméno podle lokality např. španělská modrá nebo maltézská kočka.

Zvláštnosti: Ruská modrá je málo náchylná k nemocem a krátká srst nevyžaduje náročnou údržbu. Pro začátečníky, ruská modrá je vhodná pouze s upozorněním, že je potřeba jí zajistit dostatek volného prostoru a sama by si měla určovat, kdy chce být hýčkána či si hrát.