MAINSKÁ MÝVALÍ KOČKA

Mainskou mývalí kočku řadíme mezi největší plemena domestikovaných koček. Tato nádherná kočka pochází z USA. Plemeno se pravděpodobně vyvinulo z britských, skandinávských a ruských koček, které byly dovezeny kolonizátory do Ameriky do státu Maine. V angličtině se nazývá Maine Coon (coon, racoon = mýval). Pojmenování vzniklo díky nádhernému, bohatě osrstěnému ocasu s dlouhými chlupy, který se podobá ocasu mývala. Díky své impozantní velikosti a přátelské povaze se této kočce často přezdívá “něžný obr”. Říká se o ní také, že má psí povahu. Je to kočka, která vyhledává lidskou společnost, ale zároveň vám poskytne prostor díky své nevtíravé povaze. Jedná se o jedno z nejvíce oblíbených plemen koček a jeho obliba každoročně roste.

 Stavba těla:

– velký vzrůst (kočka do 6,5 kg, kocour 10 – 12 kg)
– svalnatá
– protáhlá stavba těla
– protáhlá lebka s harmonickými proporcemi
– oči daleko od sebe
– velké uši široké u kořene
– výška v kohoutku do 40 cm

Srst:

– delší, hustá srst, vodu odpuzující
– huňatý ocas s dlouhými chlupy
– uši mají nahoře štetinky jako u rysa
– na tlapkách má často chlupy, které fungují jako sněžnice
– barvy: bílá, krémová, černá, zrzavá, strakatá, žíhaná nebo stříbrná

Toto plemeno má srst s podsadou, takže péči o srst je potřeba věnovat pravidelnou pozornost. Doporučuje se kočku česat minimálně jednou týdně. V jarním období je péče o srst velice důležitá a měla by být intenzivnější než v jiných částech roku, protože dochází odumírání zimní srsti a pokud se tato pravidelně neodstraňuje, tak může docházet k jejímu zacuchání, a to hlavně oblasti kolem krku, hrudníku, bříška, ale i v oblasti mezi tlapkami a hrudníkem. A pokud se už jednou srst pořádně zacuchá, tak vám nezůstane nic jiného, než jí nakonec ustřihnout nůžkami. Pravidelným vyčesáváním podsady také eliminujete množství chlupů v domácnosti, protože v opačném případě si jí kočka “odstraňuje” sama svými drápky tím jak se škrábe a doma pak nacházíte chuchvalce chlupů, který si takto odstraní. K vyčesávání podsady je ideální tzv. hráblo, kterým se dobře dostanete právě k podsadě. Hráblo mívá zahnuté hroty a je k dostání v různých variantách. Ke konečné úpravě srsti se hodí klasický kartáč pro dlouhosrsté kočky, který je opět k dostání v různých variantách.

Povaha: Mainské mývalí kočky nabízí kombinaci původní divokosti, inteligence, zvědavosti a jemnosti. Toto plemeno je také populární kromě svého hezkého vzhledu pro její láskyplný charakter a aktivní účast v životě rodiny. Má ráda vaši pozornost a ráda se mazlí, ale zároveň si chce udržet svou nezávislost. Mainské mývalí kočky jsou dobrými lovci, při hře rádi nechávají vyniknout svou inteligenci. Mnoho koček tohoto plemene si umí například snadno otevřít dveře a skříně. U koček je to jinak spíše neobvyklé, ale kočky tohoto plemene se nebojí vody. Má ráda lidskou společnost, ale není vtíravá. Oproti ostatním druhům koček je zajímavá i svým způsobem komunikace s člověkem (komunikuje prostřednictvím specifického vrkání, díky kterému jí majitelé milují).

Historie: Někteří vědci se domnívají, že Mainská mývalí kočka byla původně vyšlechtěna z norské lesní kočky. Další zastávají názor, že vznikla zkrížením americké krátkosrsté kočky a nějakého dlouhosrstého plemene kočky, která se dostala lodí (s anglickými námořníky nebo dokonce s Vikingy) do Severní Ameriky, kde se přizpůsobila novému prostředí. V literatuře bylo toto plemeno poprvé zmíněno v roce 1861, a to textem popisujícím černobílou kočku jménem „Kapitán Jenks z Horse Marines“. A v roce 1895 získala hnědá mourovatá Maine Coon kočka  „Cosie“ titul pro nejlepší kočku Medison Square Garden show. Brzy, zhruba od roku 1900, kdy byly v Americe v módě hlavně perské kočky, byla popularita mainské mývalí kočky zapomenuta. To se začalo měnit až v roce 1950. V roce 1968 byla založena asociace MCBFA a organizace chovatelů tohoto plemene a od roku 1980 je plemeno uznáno v rámci všech klubů a svazů.

Náchylnost k nemocem:  Přestože Mainské mývalí kočky jsou obecně považovány za robustní a zdravé, šlechtěním vzniklo bohužel i několik genetických onemocnění. To zahrnuje především hypertrofickou kardiomyopatii – choroba srdeční – a polycystické onemocnění ledvin. Obojí může vést k náhlému úmrtí kočky, pokud není včas onemocnění rozpoznáno. Zvláště velké exempláře mainské mývalí kočky často trpí na problémy s kyčlemi a klouby – dysplazie. Vzácné jsou poruchy motoriky s ochrnutím. Šíření těchto dědičných chorob lze zabránit pomocí genetického testování plemenní linie.

Zajímavost: Asi největší žijící kočkou tohoto plemene je kocour Samsom, ktorý váží skoro 13 kg a měří 122 cm na délku.